O mých dovolených už všichni kolem mě vědí. Vědí o nich mí příbuzní, přátelé i známí, a ví se o nich i v práci. Proč by ne. I když o nás Češích často platí, že jsme bohužel národem závistivců, nemíním před nikým tutlat, kam se vydávám, a mé okolí už si zvyklo. Včetně těch, kdo si nemohou takovou dovolenou jako já dovolit. Zatímco já pracuji, šetřím si, a tak na ni prostě mám. Mám na to, abych se každoročně sebral a zmizel od nás až do Jižní Afriky.
Prostě si našetřím, koupím si přes internet letenku, s pomocí téže sítě si najdu a zařídím bydlení a na několik týdnů v roce tam zmizím. Pro ty poněkud nepřející s dovětkem, že tam létám, abych ušetřil, protože tam mají lacinější cigarety, a nejen ty. Což mi náklady takové dovolené sice nevykompenzuje, ale proč to neříci?
Lidé kolem mě mě znají. A už se nad tím ani nepozastavují. Berou to jako samozřejmost, že já a Jižní Afrika patříme k sobě. Konec konců všichni vědí, že i kdyby se vztekli závistí, bude mi to jedno a pojedu. Protože jsem si na to vydělal sám, vlastníma rukama a především hlavou, a nebudu si tu hrát na chudinku jako spousta těch, kdo se spoléhají na penízky od státu a hořekují a stávkují, když jim je ti nahoře nedají.
Hodně pracuji a za to si dopřávám dovolené svých snů. A protože nejsem rozhodně nepřející, přeji i vám, abyste aspoň někdy zažili ten pocit svobody, který se dá na takové málo dostupné dovolené zažívat. Což můžete. Protože to dnes můžeme v zásadě všichni. Chce to jen vydělat si na to. A to u nás může pomalu každý. Chce to jen chtít.
A jestli mi závidíte, že mám dvě zaměstnání, abych na to měl, pak si klidně záviďte. A volte si populistické politiky, kteří vám třeba milostivě pohodí nějakou tu pomyslnou ohlodanou kost. Ale vězte, že bez práce nejsou nejen koláče, ale ani dovolená. Na kterou odlétám už za měsíc. Letos už podruhé. A opět až na jih Afriky.
